A proč o tom vlastně píšu?

Byla bych ráda, kdyby tomu tak nebylo, ale mediální obraz feministek není zrovna lichotivý. Jak jsem zjistila (smutná, nikoli překvapená), týká se to i médií křesťanských. Ať nevařím z vody, zarazila mne například dikce tohoto článku umístěného na víra.cz: http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Konec-otcu-nastupuje-nadvlada-matek.html nebo povzdechy z pořadu rádia Proglas: mms://netshow.play.cz/proglas/audio_27493.wma Nepochybuju, že existují i jiné, pozitivní názory a pohledy. Jakékoli odkazy a vaše zkušenosti uvítám. Nicméně chci se pokusit negativní obraz feminismu korigovat.

Tohle jsou věci, kterými jsem si téměř jistá:

Feminismus není jenom jeden. Jako feminismus může být označeno dobré i zlé jednání či mínění.

Feminismus neznamená systém založený na zatvrzelosti.

Jistě jsou ženy, které se považují za feministky a přitom nenávidí muže, léčí si tím své komplexy a zranění, ale není to obecným rysem feministek. Naopak. Feministky usilují o rovnost, nikoli nadvládu jednoho pohlaví.

Mnohé feministky/mnozí feministé a badatelky/badatelé především v evropské (francouzské) intelektuální oblasti nemají za to, že ženy jsou nebo mají být stejné jako muži. Uvědomují si odlišnost mezi pohlavími, ať už je daná společensky nebo biologicky. Bojují ovšem proti tomu, aby těchto odlišností bylo zneužíváno k omezování svobody a důstojnosti lidí.

(Svoboda, o které mluvím, není svévole typu: dělej si, co chceš, ale možnost rozhodovat se a zodpovídat za svá rozhodnutí, ideálně být podřízen nějakému morálnímu principu, který platí pro všechny lidské rozumové bytosti stejně.)

Být feministkou/feministou nutně neznamená požadovat potraty a antikoncepci!

Pozitivní vymezení:

Být feministkou/feministou znamená chtít společenskou, politickou rovnost. Rovné příležitosti v zaměstnání, politice, na akademické půdě, ale i v domácnosti, školách a školkách. Zkrátka jak ve veřejném, tak soukromém prostoru. Přála bych si (a jistě i jiné feministky a feministé), aby lidé volili pole působení na základě svého osobního založení, nikoli jen podle pohlaví či genderu a jiných společenských kategorií, které je nějak determinují.* Je ale asi nemožné rozlišit, do jaké míry je člověk sám sebou a do jaké míry je společensko-kulturním „produktem“. Feministky či feministé nechtějí, aby lidská identita byla definována pouze na základě reprodukční (ne)schopnosti.

Tohle už jsou věci problematické:

*Tady už jsem na tenkém ledě a dostávám se k tomu, v čem si jsem pramálo jistá. Ozývají se hlasy, že kulturně podmíněné je mnohem víc z toho, co „přirozeně“ považujeme za přirozené. Psychoanalytici (např. Jacques Lacan, Julia Kristeva) upozorňují, že od chvíle, kdy rodiče znají pohlaví svého dítěte, se k němu začínají právě podle něj chovat: k dívkám a chlapcům se zkrátka už od narození (ne-li od prenatálního období) chovají odlišně. Je pak sporné, zda je pro dívky „přirozené“, aby si hrály s košťátky a nádobíčkem (stereotyp „dívky jsou jemné a pečující, aj.“), a zda si chlapečkové „přirozeně“ hrají s autíčky a zbraněmi (stereotyp „chlapci jsou silní a agresivní, aj.). Vybírají si děti takové hračky samy od sebe, nebo záhy rozpoznají, že společnost (rodiče, vrstevníci,…) chce, aby takové volily?

Další problém, pod kterým led už téměř praská, je na ještě abstraktnější úrovni. (A tím je právě diskutabilnější.) Judith Butler, Luce Irigaray, Hélène Cixous a mnoho dalších teoretiček i teoretiků a spisovatelek i spisovatelů popisuje (v návaznosti na práce Jacquese Lacana) společnost (hlavně tu, kterou znají, západní) jako patriarchální, falogocentrickou strukturu. Tedy systém budovaný dlouhou dobu muži podle mužských principů a na základě mužských zkušeností. Žena byla vykázána do ústraní soukromé sféry a nemohla svou zkušeností přímo přispět. (A byla tam vykázána s tím, že to patří k její přirozenosti. Tak dík za to.) Prodrala-li se nějaká žena do veřejné sféry, bylo to obvykle za cenu pokořujícího se přizpůsobení mužským strukturám. Výše zmíněné autorky (i nezmínění autoři) pracují s koncepcí nových struktur, ať už uměleckých, jazykových či společenských, které by mohly být buď ryze ženské, nebo pokud možno společné, lidské. K těm druhým se přikláním i já. (Na téma veřejná X soukromá sféra se pravděpodobně ještě rozepíšu, budu-li se zabývat tím, proč v něčem sympatizuju s anarchismem. Ve spojení s tímhle tématem bych se mohla dostat i k nějakým svým ideálním koncepcím společnosti a k důvodům, proč považuji ony nové struktury za něco pozitivního.)

Posledním problémem je, zda se mám vůbec označovat jako feministka.
Hlasy proti:
1) Má to mnoho špatných konotací, hlavně díky působení médií.
2) Je to až příliš poplatné výše zmíněným mužským strukturám. (Vzpomeňme, jak kolem nás neustále bují všelijaké -ismy z potřeby kategorizovat každý duševní výkon.)
Hlasy pro:
1) Právě díky svým konotacím vzbuzuje emoce a vyvolává (v lepším případě) diskuze.
2) Možná trochu troufalá analogie, ale křesťané se také nepřestanou nazývat křesťany, i když pod tímto označení bylo spácháno mnoho zločinů a najde se hodně lidí, které nenapadne mnoho pozitivního, když se řekne křesťan.

Na závěr ještě nadhodím pro mě docela štiplavou otázku, na kterou nečekám jednoznačnou odpověď, a kterou si nakonec nejspíš budu muset zodpovědět sama podle svého svědomí a založení. (A která je nejspíš tím skutečným důvodem, proč zde chci o feminismu informovat, abych vylepšila jeho imidž.)

Domnívám se, že feministická identita se s křesťanskou vylučovat nemusí. Otázka je, jestli se nevylučuje s katolickou. Je to rozpor, který se „dá přežít“, nebo to je něco neslučitelného?

Inu, zajímalo by mě, co vy na to. Na to všechno nebo cokoli z toho.

Literatura, ze které vycházím:

- studie Válka a mír mezi pohlavími in: Polyfonie : významy, pohlaví, světy / Julia Kristeva ; přeložil Josef Fulka. -- 1. vyd.. -- Břeclav : Malovaný kraj, 2008.

- Zpovzdálí se dívaly také ženy : výzva feministické teologie / Jana Opočenská. -- 1. vyd.. -- Praha : Kalich, 1995. (Zatím jsem na začátku. :)

- Literatura a feminismus / Pam Morrisová ; [z anglického originálu ... přeložili Renata Kamenická a Marian Siedloczek]. -- Vyd. 1.. -- Brno : Host, 2000.

- Feministická filozofie : výsledky, problémy, perspektivy / Herta Nagl-Docekal ; přeložila Hana Havelková. -- Vyd. 1.. -- Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 2007.

- Gender Trouble : Feminism and the Subversion of Identity / Judith P. Butler. -- 1. Ed. -- New York : Routledge, 1990. (četla jsem jen kousek)