Pokusím se tuto úvažku držet v lehčích mezích na úrovni zajímavosti. Samozřejmě otvírá závažné otázky, budete-li chtít pusťte se do nich v diskuzi, ale já se příliš zapojovat nebudu, neboť o této problematice mnoho nevím. Zatím mě oťukávají jen některé podněty, které kolem mě létají „vzduchem“, takže se ráda nechám poučit.
1) Píšu bakalářku o vodnících a v materiálech nacházím lidové výklady jejich původu. Nejlépe (beletristicky) to vystihla Karolina Světlá ve své Kantůrčici: „Kdo v duchy věřit nechce, ať nevěří; ale já mám zkušení, že jsou, tedy v ně věřit musím,“ odvětil dědeček; „povstali, když bůh srážel z nebe anděle zlé do pekla. Všichni se nedostali, kam patřili; dopadlo mnozí na naši zem, do lesů, do vod, mezi skály, a to jsou ti duchové skalní, lesní raráškové a vodníci, kteří lidstvo po tolik století pokoušejí a pokoušeti budou, dokud se bude ne lidem, nýbrž bohu líbit.“
2) Na prohlídce Břevnovského kláštera průvodce vyprávěl o tom, jak za svou slávu v dobách minulých klášter vděčil sv. Markétě, která je jeho patronkou a mj. patronkou dobré úrody. Lidé chodili do kostela prosit za úrodu a o „intelektuálního“ světce, sv. Vojtěcha, druhého patrona kláštera se příliš nezajímali.
3) Po dlouhé době jsem se dívala na svůj kdysi nejoblíbenější film Mlhy Avalonu. Poprvé jsem ho tak viděla z hlediska člověka, který věří, hledá konfesi, hledá cestu k Bohu. V pubertě jsem „fandila“ kněžkám bohyně matky a křesťanská strana se mi zdála být nekonečně nudná. Teď se moje nahlížení na tento film částečně přepólovalo. Ale o to teď nejde. Spíš mě zaujala jistá tvrzení, které vnímám jako „náboženské lapsy“: Malá Morgana vysvětluje bratříčkovi Artušovi smysl uctívání křesťanského Boha a pohanské bohyně slovy: „Je to jako kdybys i maminku i tatínka.“ Křesťanský Bůh je tak redukován na mužský, nebeský princip doplňující ženský & zemský princip bohyně matky a víra v něj je pokládána na stejnou úroveň jako uctívání nějakého „principu“. Au!
V poslední scéně filmu již starší Morgana nalézá zaniklý kult bohyně matky v sílícím kultu mariánském a sleduje dívky, které se modlí k Panně Marii za úrodu stejně, jako se kdysi pohané modlili k bohyni matce. Tohle už nevnímám jako chybu filmu, ale umělecky vyjádřenou „chybu“ skutečnou, kterou naznačuji v popisu předchozích podnětů: uctívání Marie i svatých (a vlastně i Krista) se může snadno zvrhnout v cosi podobného uctívání různých bůžků. V raném středověku to byl prý způsob, jak pohanské obyvatelstvo „obrátit“ k Bohu. (Myslím, že ani baroko se podobným postupům nevyhýbalo.) Obávám se ale, že snadnost této cesty (nebo slepé uličky?) může svádět i dnes.
Za sebe říkám této cestě ne jakožto člověk „hledající“. (Jako člověk kulturní říkám ovšem ano, protože tyto způsoby víry, žití, uvažování podněcují lidovou kulturu, šťourání v níž může být mimořádně zábavné a výsledky tohoto šťourání můžou přinést zajímavé poznatky.) Za nikoho jiného mluvit nemůžu a snad nebude moje otázka až příliš pitomá, zeptám-li se: Je možné vykládat víru a Písmo tak, aby se to dotýkalo pokud možno všech (dospělých), kdo mají uši, aniž by se z víry v Boha stávala modloslužba?[1] (A děje se to vůbec, nebo mám jen zkreslené představy? Celé mé dospívání na mě působily podobné myšlenky jako ty, které jsou předkládány v Mlhách Avalonu, a celkem bez problémů jsem je tehdy přijímala, takže na základě principu „podle sebe soudím jiné“ vyvozuji, že nejsem jediná, komu přišly tak snadno přijatelné. Každopádně na své pouti životem, obzvlášť když se mihnu kolem jistých obchodů a stánků vidím více sošek, křížků, obrázků a jiných suvenýrů než by mi bylo milo.)
Komentáře
To vysvětlení v odstavci 1) je dost dobré :o)))
V dalších odstavcích pícháš do dost citlivých bodů, což nejedny vášně nejen tady na signálech vyvolalo. Tak se dovíš spoustu protichůdných tvrzení.
Cestu k víře jsem sám hledal horko těžko od těch asi 14-15 let do 39 let. Mělo to různá stadia, měnilo se to, čemu jsem věřil. Nakonec to bylo velice jednoduché.
Přijetí Pana Ježíše mělo taky B-efekt, podvědomě anebo úmyslně jsem hodil do odpadků ve své mysli vše, co hovoří jednoznačně proti němu (naposledy třeba evoluci člověka. Můžete mi předložit jakýkoliv důkaz chcete, že jsme se vyvinuli z Proconsula, budu to ignorovat, nevěřím tomu. Snad dokud na vlastní oči neuvidím, jak se Proconsul mění v člověka). Ono přijetí víry poněkud přeprogamuje mysl.
Samozřejmě, že ve víře mohou být chyby. Soustředění na formu k nim patří. Jen se rozhlédni kolem, kolik energie a vášní je věnováno liturgii, a té správné formě mše, nebo té správné hudbě.
Doporučoval bych přečíst vynikající knihy od C. Lewise: K jádru křesťanství, Rady zkušenáho ďábla, a další.
to je fakt nádherná reakce Roberte-přijetí Pána Ježíše mělo efekt, že jsi hodil do odpadků vše, co hovoří proti Němu. To je velmi prostými slovy vyjádřeno - všechny důvody pro nevíru padly ve chvíli, kdy jsem "přijal Pána Ježíše" (jestli chápu dobře, tak jako svého Pána a Spasitele).
Nevěřící člověk řekne-nemám důvod věřit.
Věřící člověk řekne-nemám důvod nevěřit.:-)
K vaší otázce: Asi by to chtělo začít nějakou definicí mdloslužby, abychom všichni hovořili o tomtéž. Něco jako "obracet se k něčemu stvořenému, jako kdyby to byl Tvůrce sám" nebo obracet se k něčemu/někomu jinému, jako kdyby to byl sám Bůh".
Abychom se tedy mohli bavit o modloslužbě (ve smyslu definice, pokud ji přijmete), musíme si ještě odpovědět na otázku "Jaký je Bůh a jak se k nemu máme správně obracet?"
A pok mi ještě připadá, že možná směšujete modloslužbu a magickými praktikami.
Jinak ro ztotožnění Boha s mužským principem (a tím zbyde místo v panteonu pro ženskou) je stará inkulturační praktika. Co se s tím například natrápil ve své době prorok Jeremiáš!
Domnívám se, že je jednou pro vždy teologicky intelktuálně zakázána, nicméně do hlavy vekovské babky pálící svíčky před sochou Panny Marie Lurdské, Čenstochovské, Fatimské, Medžugorské Gospy nikdo nevidí.
Quod licet Iovi, non licet bovi.
ale i naopak
Quod licet bovi, non licet Iovi.
Obecně se domnívám, že až tohle bide Bůh soudit, tak jeho soud bude velmi individuální a s přihlédnutím k intelektuálním schopnostem jednoho každého a k jeho schopnosti abstrakce a pojmového myšlení.
Rozhodně se domnívám, že hrát při pastoraci a evangelizaci touto kartou je špatné. Ale naopak, nějaký rasantní "protestantnský" boj proti spontánním lidovým představám snadno přinese víc škody, než užitku.
Když píšeš bakalářku o vodnících, musím si vzpomenout na to pokračování Arabely. Jak Honzík s Mařenkou studovali lidové pohádky. A jak jejich vynikající práce o Rumburakově říši pohádek měla být vydána jako učební skripta.
Jestli jsem Lenko dobře pochopila z tvého prvního článku tady, nacházíš víru a je ti blízká katolická církev. Já bych ti asi poradila, aby ses poradila s nějakým dobrým knězem. Protože začneme-li tu diskutovat o modloslužbě, bude zle:-) Nejsou tu jen velmi vyhranění zastánci určitých "způsobů" jak-jakou hudbou a jakým obřadem slavit liturgii. Jsou tu i velmi vyhranění evangelíci, kteří bez mrknutí oka nařknou z modloslužby i toho, kdo se modlí růženec nebo má nad postelí obraz Panny Marie:-)
To je pravda pravdoucí. Diskuze určitě nejsou vhodným informačním materiálem.
Já bych ti asi poradila, aby ses poradila s nějakým dobrým knězem.
Kde se ale má člověk poradit, aby sehnal dobrého kněze? S kněžími je to podobně, jako s laiky. Málokterý je dobrý na všechno. Jak by taky jinak!
:-) znám jich pár. I tady na Signálech jsou. A díky Bohu za ně....
Jo, jenže s jiní budou mít na jejich dobrost třeba jiný názor.
Názory jsou od toho, aby se různily, jak říká doktor Vlach.
A kdo je dobrým knězem, to ví jedině Bůh!
až budeme trénovat zpěv, určitě by mi stačila tvoje rada, protože vím, že hudbě rozumíš. Ikdyž bych klidně mohla vyhledat nějakého profesora z AMU-mně by stačil normální JiKu:-)
být JiKu, tak se urazím
viděla jsem už JiKu strašně naštvaného-na jedné fotce. Uraženého si ho nedovedu představit:-D
Já jsem ti něco radil? JÁ jsem tu říkal, že je znám?
Říkal jsem, že názory se různí. To není rada, to je fakt!
Néé. Jinak:
Kdo je dobrým knězem, to ví jedině Bůh a babča helča.
JiKu:
Stejně jako kdo je dobrým laikem...
anebo - pokud se bude laik lišit v názoru s 80% kněží, znamená to, že laik má pravdu (například nějaký řeholník) a 80% kněží jsou špatní?
Znova:
Jistěže ne. Pravdu má ten, kdo to vidí stejně jako Bůh.
Já osobně se hodnocení kněží a rozdělování na dobré a špatné zásadně vyhýbám. Pokud hodnotím, tak v nějakém konkrétním aspektu. Třeba A je lepší kazatel, než B, ale B lépe celebruje zpívanou mši, než A. To si myslím, že jde provnat. Kněžství je jako desetiboj. A bodování jednotlivých disciplin nikdo nevymyslel.
Nutná podmínka pro kvalifikaci do hodnocení je ovšem nezadávat pohoršení. Kdyby některý osahával ministrant(k)y, líbal se se spolubratrem v parku, byl známý děvkař nebo nadával na papeže, prováděl lidem potměšilé schválnosti, považoval lid boží za stádo pitomců, hrabal prachy, kázal vodu a pil víno, nevejde se na cut-list. Podotýkám, že nic podobného nevím na žádného, kdo vystupuje na signálech.
PS:
Možná by někdo do toho seznamu ještě něco přidal, třeba členství v církevně zakázaných organizacích jako komunistická strana či jiných, ale to dělat nebudu, abych nevyvolával konflikty.
Myslím, že je dobré dopouštět se soudů o tom, co by kněz dělat v každém případě měl a co by nikdy dělat neměl, ale není dobré dopouštět se veřejných soudů, který z nich to dělá a který nedělá. Od toho mají své ordináře, kteří jsou za vynášení takových soudů před Bohem zodpovědní.
S nějakým knězem si určitě popovídám, ale jde mi přesně o tohle: "Názory jsou od toho, aby se různily." Znova má prvadu, že "Diskuze určitě nejsou vhodným informačním materiálem." Ale já se tu nechci informovat, od toho jsou encyklopedie, slovníky, a jiné zdroje (které jsou ovšem ovlivněny nějakým názorem). Jen ať se tedy různí. Děkuji vám za ně.
Až tu budeš Lenko déle, uvidíš,že někdy se diskuse nedaří. Nevěřím, že by to bylo způsobeno tím,že by diskutující si nechtěli rozumět-ale někdy si nerozumí no:-)
Ptáš se-je možné víru a Písmo vykládat tak, aby se to dotýkalo pokud možno všech (dospělých), kdo mají uši, aniž by se z víry v Boha stávala modloslužba? Téhle tvé otázce malinko nerozumím. Pokud ti někdo bude vykládat víru tak,že abys byla správná katolička, musíš nakoupit v prodejně devocionálií co nejvíc svatých obrázků, sošek a křížků, dát si je posvětit a jako magické předměty je budeš uctívat-tak ti nehlásá zdravou víru ale blbost. Asi stejnou, jako když tě pošle obejmout strom nebo koupit si kámen podle tvého znamenení zvěrokruhu:-)
Když uvěříš v Boha, který Tě miluje, v Ježíše Krista, který Tě spasil...tak to,že nosíš na krku křížek nebo že máš v knížce jako záložku obrázek nějakého svatého, jehož víra v Boha Tě třeba povzbuzuje, tak si myslím, že je vše ok.:-)
somniferka: Nakonec si stejně budeš muset vybrat ale jen jeden, názor a ostatní odmítnou. Anebo - v horším případě - od každého kousek (nejhorší možnost, budou ti nadávat všichni).
Kdesi jsem slyšel: Studovat teologii je nejlepší cesta, jak ztratit víru :-/.
Když se postavíš mimo Římskokatolickou církev, propadneš zatracení, protože "není spásy mimo ŘKC"
Když se postavíš do ní, necháš se svést ke zlému, protože ŘKC se zpronevěřila Ježíšově učení a vede své ovečky do zatracení.
Tak si vyber. :o).
Někdy mám pocit, že ateisti jsou na tom, co se týče rozhodování, líp. Ale stačí vypnout diskuze a zajít na mši, a ten pocit se vytratí.
znova: Ačkoli si ráda čtu názory z diskuzí, tak mě neovlivňují nijak fatálně. :-) Snažím se hledat svou cestu a jsem si vědoma, že mě v každém případě může někdo odsoudit. Tak je to v životě se vším. Teď se třeba rozhoduju, jak moc při studiu pracovat. Někdo mi říká, ať to zkombinuju, někdo ať si užívám studia dokud to jde, jiní ať raději pracuju. Vybrat si nakonec musím sama a vypořádat se s následky své volby taky. Takže asi tak. ;-)
A s tou mší máš naprostou pravdu.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.