Kde je "zlatá střední" cesta mezi vychloubáním se a zapřením? Je křesťanský "comming out" před lidmi, kteří tomu nechtějí rozumět, vychloubání se? Nebo je pokrčení rameny jako reakce na otázku, proč nedělám to, co ostatní považují za běžné, zapření?

Nimrat se v tom nikam nevede, jen mě mrzí, že jsem pokrčila rameny a že doteď nevím, co jsem vlastně měla říct.