Dnes jsem byla na hodně nepříjemném "pohovoru".

Pozice byla inzerována jako poradce/poradkyně pro životní styl nebo tak nějak, ale vyklubala se z toho pochybná pyramidovka. Možná "jako" herbalife, možná úplně (visely tam plakáty s tou značkou). Po dvou minutách jsem měla celkem jasno, že to není nic pěkného a že se nachytat nenechám, i kdyby se ten člověk stavěl na hlavu. Nešlo jen o ty plakáty, těch jsem si všimla relativně pozdě, ale každá věta, která nás (ucházely se tam ještě dvě slečny) měla nalákat, slibovala něco až moc dokonalého: pokud si zákazník nechá radit 6 měsíců (= pokud bude 6 měsíců solit prachy), je zaručena 100% úspěšnost. Aha aha, takže jakmile zákazník poruší plán (= přestane solit), nemá nárok na cokoli, protože nevydržel v programu. Což je myslím celkem pravděpodbný scénář. Ale to nám řečeno nebylo, protože začátečníkům stačí právě ty informace, které nám podal. Tzn. všechno je dokonalé, najdete si tu přátelé, vyděláte peníze. Jediné, co po vás chceme, je vaše duše... pardon... motivace, ochota učit se a komunikovat, atd. bla bla. Za vším se rýsovalo tak velké ale, že z blízka by asi nebylo vidět. 

Cestou pryč jsem si tak v duchu komparovala a napadlo mě, že jedna z věcí, díky kterým jsem se nechala lapit do Božích sítí, je, že On neslibuje sladký pozemský život, pohodičku, úspěch a hodně peněz a neříká, že to je všechno jen tak samo sebou, že to nic nestojí (jenom to a to ale to vlastně nic není, že?). Slibuje nejvíc, a přitom nezatajuje žádná "ale". Za to chce všechno, ale na rovinu a bez okolků. (Už z blahoslavenství je vidět, že ta cesta, ten Jeho "program" /slovo z kázání nebo katechismu nebo nevím/ nebude žádná sranda.) Zkrátka na mě působí důvěryhodně.