z pohledu teologa uznávajícího Druhý vatikánský koncil. Psáno v 80. letech v Československu.

Citace Z. B. Bouše(ho?) v předmluvě k jeho knize Malá katolická liturgika:

Liturgie je především setkáváním živé církve s jejím živým Pánem. Ten, který je naší cestou, pravdou a životem, nás osobně zve a my se ve společenství radujeme z tohoto pozvání, přijímáme svého Pána, jeho slovo, jeho dary, jeho sestry a bratry a sami se po jeho vzoru otevíráme, sami se dáváme. Proto je liturgie, jak říká Druhý vatikánský koncil vrcholem i zdrojem veškeré činnosti církve.

Poukazuje na to, kolik věcí se v historii liturgie proměnilo, obalilo se novými významy, popřípadě z nich původní významy vyprchaly. 

Ve staré době byl pozdrav pokoje samozřejmě poctivým políbením. Ovšem velmi brzy se dbalo na to, aby muži líbali jen muže a ženy jen ženy. Ve středověku už ani tato úzkostlivost nestačila, a lidé se zařali líbat prostřednictvím destičky, které se říkalo instrumentum pacis (nástroj pokoje). (...) Líbání instrumenta se stalo zdlouhavým, těžko srozumitelným obřadem a vedlo k zániku políbení pokoje v liturgii pro lid.

Rýpe jak do "tradičních" způsobů: Přijímání eucharistického chleba do úst hraničí dokonce se směšností.

(Původně to tak prý nebylo a tento typ slavení eucharistie vykrystalizoval z načichnutí pohanstvím a magizací onoho rituálu.) 

Tak i do reforem: Trvalo by dlouho vypočítávat všechny nedostatky nového "Římského" misálu a rituálu, a ještě déle vytýkat všechny chyby jeho českého překladu.


Jdu číst dál, jestli na něco zajímavého narazím, podělím se. K textu se nevyjadřuju, předkládám ho vlastně jako "taky názor".

Ještě přidávám hodnocení jiného teologa, Oty Mádra: http://www.teologicketexty.cz/casopis/2005-4/Zdenek-Bonaventura-Bouse-MALA-KATOLICKA-LITURGIKA.html