Z hlubin úložného prostoru postele jsem vylovila jeden článek, na který jsem si před chvilkou náhodou vzpomněla. Pamatovala jsem si, že mi přišel hodně smutný. Připomněla jsem si ho a zdá se mi ještě smutnější a to o něm ani neuvažuju z náboženského hlediska*. Ono totiž bohatě stačí to kulturní.

*Sice je v něm křesťanství tematizováno, ale v tomhle případě mi přijde libovolně substituovatelné čímkoli, co je "out". I když na druhou stranu, nedaří se mi vymyslet nic, vůči čemu by studenti svůj nezájem mohli deklarovat tak okázale. Toť taky otázka do diskuze.

Klikněte pro větší a čitelnější zobrazení!

str 1

str 2

(Host do školy, únor 2009, s. 45 - 46)

Nejsem si jistá, jestli otázky, které na konci autor shrnuje, směřují k jádru problému. Ono to totiž vypadá, jako by autor článku hledal chybu v literatuře... inu, idealista (http://www.novinky.cz/zena/deti/211731-za-sikanu-si-jako-spolecnost-muzeme-sami-tvrdi-pedagog-ondrej-hnik.html). Mě spíš zaráží a provokuje tohle:

1) Jak je možné, že děti (no dobře, spíš dospívající - 8. třída) a lidé, kteří chtějí učit literaturu, nejsou ochotni přistoupit na literární HRU na JAKO? Jak je možné, že nechápou obraznost, nadsázku?

2) (A tahle otázka je spíš řečnická, protože asi tuším, odkud vítr vane...) Jaktože výše zmínění nehledají v literatuře její SMYSL, ale ÚČEL? (A tím účelem myslím takový ten praktický, ekonomický, ve smyslu "literatury se nanažeru".) A nejde jenom o literaturu, děsí mě ten nezájem o cokoli, co se "mě netýká".