(Na tradiční mši (dominikánském ritu) jsem byla zatím dvakrát. Poprvé bez přípravy, podruhé letmo připravená z internetu, teď čtu knihu Přistoupím k oltáři Božímu, promýšlím to zpětně a doufám, že se dostanu na „dominikánskou“ nebo jinou tradiční dřív než za půl roku.

Tím odkrývám pozici, ze které píšu.)

 

Zaměřím se na pouhou jednu námitku, kterou jsem zaregistrovala, proti tradiční liturgii: že prý tam lidi jen tak pasivně sedí/klečí.

 

No, nevím, já jsem se tam zoufale přehrabovala v těch papírkách s paralelními texty v latině a češtině, abych věděla, co se děje, a v duchu jsem si říkala, že si (zcela aktivně) seženu nějaký misálek. Ostatní, co jsem tak okoukla ze svého místa, měli misály, či snad modlitební knížky a zpívali, takže se o nějaké vnější pasivitě moc mluvit taky nedá.

 

Ale jedna pasáž z knihy Přistoupím k oltáři Božímu mě dopostrčila k tomu, že aktivita asi stejně bude spočívat v něčem jiném:

 

Po sekretě, kterou současně končí obětování a přechází se ke kánonu, stojí slavnostní výměna pozdravů mezi knězem a lidem. Začíná výzvou: „Sursum corda!“ - „Vzhůru srdce!“ (…)

Lid odpovídá „Habemus ad Dominum“ - „Máme je u Pána.“ To nemá být pouhá floskule, ale skutečnost: „Nikdo ať není přítomen tak, že sice ústy říká >>Máme je u Pána, pozvedli jsme je k Pánu,<< ve svých myšlenkách je ale jeho duch u starostí tohoto života. Na Boha musíme myslet po všechen čas, když je to kvůli lidské slabosti nemožné, pak je třeba především při slavení oběti o to s horlivostí usilovat.“ (Sv. Cyril Jeruzalémský) s. 85-86

 

To, že se při mši podle NOM lidé mohou účastnit liturgie: číst čtení, přímluvy, přinášet dary, atd., vůbec nezaručuje „aktivitu srdce“ (a nemyslím tím čerpání krve:). Pro mě je každá mše bojem: bojuji právě se starostmi všedního dne, mám jich plnou hlavu, a snažím se udělat si místo pouze pro Boha. Snažím se pozvednout srdce aspoň o milimetr (od podlahy) blíže k Bohu. I když On je ten jediný, kdo to může udělat, přece jen by bylo blbé, domnívám se, myslet na to, že bych měla koupit housky a mlíko, a zároveň spoléhat v nějaké „vytržení“. Srovnává se mi blbě, když jsem byla na pouhých dvou dominkánských, ale nemůžu říct, že by mi účast na přinášení darů výrazně pomohla „pozvednout srdce“ a „líp“ přijímat, než když si obětní dary připravili kněz a ministrant sami.

 

Proč o tom vlastně píšu? Myslím, že tvrdit, že při tradiční liturgii je člověk pouze pasivním účastníkem, patří k jednom z mýtů, které se odvíjí … od čeho vlastně? Od jiné interpretace mše, její podstaty? (Připomíná mi to debaty, jestli je kněz při tradiční mši „zády k lidem“ nebo „v čele putujícího Božího lidu“. Prostorové uspořádání je jedno, ale jeho interpretace se liší.)


Zkrátka: vyčítat tradiční mši „pasivní účast laiků“ je podle mě nefér a nepřipouští to jinou interpretaci mše, nebo mešního dění, nebo jak to říct. Možná to i poukazuje na její neznalost. A zejména v současnosti na tradiční mši chodí ti, kteří si to – aktivně – zvolili. Stejně jako mše podle NOM nezaručuje skutečnou „aktivitu“, ani mše podle „tradiOM“ ji nezaručuje, ale stejně tak jí nezabraňuje (a netvrdím ani, že to NOMše dělá).

 

Trochu jsem zagůglila a skoro se rýsuje, že ta aktivita laiků při mši původně měla znamenat zas něco jiného, než čtení přímluv a nošení darů, a to přijímání eucharistie. Ale teď nemám čas šťourat ještě do tohohle. :) Takže jestli se v tom někdo vyznáte lépe, upřesněte, prosím.

 

Zase jsem nadhodila problematiku interpretace. V tomhle případě je dobré podotknout, že je otázkou, zda se dá určit, která z interpretací (podstaty?) mše je „lepší“ a která „horší“. Myslím, že mnoho signálních diskuterů má jasno, že to je ta „jejich“. Někteří asi váhají, případně vedou předěl jinudy. Možná se i najdou tací, kteří si myslí, že se to rozhodnout nedá. Já se začínám přiklánět k tomu, že se to rozhodnout dá, ale jak to udělat, nevím. Zatím.

 

Pak může být problémem mého článku, že jsem si „něco“ označila jako skutečnou aktivitu (v mém případě pozdvihání srdce, obracení se k Bohu), ale třeba se pletu.

 

A další věc je, jestli ten problém aktiviní/pasivní účasti laiků není v těchto diskuzích nepodstatným, případně falešným problémem. Reaguju na něj ale, protože jsem ho několikrát zaregistrovala (a protože mám díky brigádě spoustu času na přemýšlení:).