Na signálech jsem zřejmě „proslula“ svou obhajobou uvažování o genderu a feminismu. Nejprve z přesvědčení (které jsem ve svém prvním článku deklarovala) potom prostě proto, že mi šlo o pravdu, o hledání přínosných myšlenek i v teorii, která v celku není s křestanstvím slučitelná. (Že jsem došla k tomuto názoru jsem nepovažovala za důležité deklarovat, ale abych vás neuváděla ve zmatek, píšu to teď.) Chápu už nechuť mnohých k pojmu gender. Přišel mi užitečný jako označení toho „sociálního“, co utváří naši identitu jako identitu muže či ženy. Problém je, že má mnohé další významy, zdaleka ne tak nevinné a neutrální, a hlavně z něj pořád vanou ideologické spojitosti.
Jsem teď v dost prekérní situaci. Čtu do školy knihu Variace na gender, kterou mám použít jako podklad k recenzi na knihu Gender, víra a manželství v „dlouhém“ 19. století, ale svědomí mi nedovoluje hledět na cokoli (byť třeba na jinou knihu) prizmatem té první. Hnedka se dozvíte proč:
V této knize vycházím z perspektivy tzv. poststrukutrálního feminismu a jeho teze, že spíše než stvrdit platnost kategorie „žena“ (a potažmo „muž“) je pro odstraňování nerovností mezi ženami a muži nutné tyto kategorie rozvolnit, dekonstruovat, a tím destabilizovat nerovnosti, které jsou na nich založeny. (s. 11)
Není to dokonale ďábelský plán na zničení světa?
Binární kategorie muž-žena či pohlaví-gender nejsou v tomto (tj. poststrukturálním, pozn. Somniferka) kontextu chápány jako reprezentace na člověku nezávislé reality, ale jako produkt existujících diskurzů a kulturních praktik. (s. 12)
Teď asi budu muset napsat mail, ve kterém vyučující vysvětlím, že doufám, že bude na zápočet stačit, když dodám recenzi z pohledu katolického, protože ten genderově-feministický už zaujímat nemůžu a nechci.
Všimla jsem si, že většinou, když se někdo katolicky vymezuje vůči feminismu či genderu, bere si na mušku většinou hodně hloupé projevy takového nějakého „hospodského“ feminismu, případně texty autorek neschopných reflexe. (Což není žádné intelektuální hrdinství strhat.) To se o knize Variace na gender říct nedá. Analýzy, které autorka provádí jsou poctivé a podnětné, ale z toho zacílení mrazí. Budete-li se někdo, milí čtenáři, chtít vymezovat vůči nějaké genderové teorii, zkuste tuhle, která vychází z Foucaulta a Butlerové. Myslím, že to je výzva. (Ale nedoporučuji se do toho pouštět „na vlastní pěst“. Po každém odstavci, který se podobá těm výše zmíněným, se raději obracím k Panně Marii a svým svatým patronkám, aby mi to neumořilo ducha.)
Zábrodská, Kateřina. Variace na gender: poststrukturalismus, diskurzivní analýza a genderová identita. Vyd. 1. Praha: Academia, 2009. 197 s.
P.S.: Knihu Gender, víra a manželství v „dlouhém“ 19. století můžu s klidným svědomím všem doporučit, protože je tam mnoho zajímavých informací o katolicismu 19. století. Slovo gender je v názvu té knihy nejspíš proto, že je teď v akademických kruzích in.
Čevelová, Zuzana. Gender, víra a manželství v "dlouhém" 19. století: možnosti interpretace katolických normativních pramenů. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2012. 243 s.
Komentáře
Já s tím "nejhorším" citovaným odstavcem teda intelektuální problém nemám. A jsem dokonce přesvědčen, že je pravdivý. Je to podmínečné tvrzení: Chceme-li nastolit rovnost, nezbývá nám nic jiného, než dekonstruovat. Toto tvrzení je podle mě i pravdivé.
Takže kdybych se tomu tématu chtěl nějak věnovat, tak bych se ptal
1) co je to rovnost? (a nějaké bla bla o rozdílu mezi rovností a stejnou hodnotou)
2) proč je žádoucí jí nastolit?
Autorce zmiňované knihy a všem zastáncům rovnosti bych naordinoval, aby byla nucena alespoň rok nosit rovné boty, levá i pravá stejné a tudíž zaměnitelné. Konec konců to, že levá bota se liší od pravé je jen kulturní vzorec.
Ano, já s tím taky nemám intelektuální problém (vyznívá to?), ale spíš morální.
Nevím. Já třeba nemám s větou "chceme-li někoho zabít, je nejlepší ho uškrtit" problém ani morální. Morální problém mám až s větou "toho a toho je potřeba (je dobré) zabít"- případně se závěrem - "toho a toho je tedy potřeba (dobré) začít škrtit".
Aha, takhle. Co tohle: "Kniha sleduje několik vzájemně provázaných cílů. V prvé řadě chce představit rozšiřující se, avšak v kontextu české vědy dosud málo známou oblas postrstrukt. výzkumu a diskurzivní analýzy. Toto představení není samoúčelné; jeho záměrem není rozvíjet teorii pouze pro učely teorie samotné, ale poskytnout pohled na svět, který umožní praktikovat každodenní formy svobody a resistence vůči mocensky nerovným uspořádáním." (Přičemž ten pojem "moc" je tady foucaultovský.)
Jinak teda souhlasím s tím, že doktrína "mezi lidmi je třeba nastolit rovnost" je dokonale ďábelský plán na zničení světa.
Doporučuju si přečíst slovníkové heslo "doktrína".
Bytostně nenávidím doktríny a toto je jedna z nich. Další vypečená doktrína je třeba ta o rovnosti kultur, která je kupodivu zastávána stejnými lidmi, kteří chtějí nastolovat rovnost. To, že obě doktríny nejsou slučitelné, by vadilo u předpokladů k myšlení, ale u doktrín to (kupodivu?) nevadí!
Ta kniha, zdá se, má dvě složky.
1) jakési sociologické výzkumy (které jsou vždy cenné, pokud jsou dobře udělané, průserová je vždy až jejich interpretace)
2) propagace jisté konkrétní ideologie.
Nešlo by to v té recenzi nějak oddělit? Pokud tedy ta první část je jakž takž seriózní. Prostě nazvat věci pravými jmény, ideologii nazvat ideologií. Vědu vědou.
Jinak ideologií rozumím to, co píše Bocheňski: Ideologie = světový názor + recept na spásu lidstva. V tomto smyslu není křesťanství ideologií, protože tvoří sice světová názor, ale postrádá (či alespoň do DVK postrádalo - viz osočení v https://jakubalbert.signaly.cz/1307/cirkev-cloveka-cast-i) ten recept na spásu lidstva.
Právě že z té knihy bych měla využít to interpretační jako podklad k psaní o té druhé knize. Ale jak jsem zjistila při čtení obou knih, ono to je nepoužitelné i z metodologických důvodů...
Tím interpretačním asi nemyslíte interpretaci konkrétních výzkumů (tedy jako když se zjistí negativní korelace mezi vzděláním v hudbě a počtem odsouzení do vězení, ale neví se, jestli je první příčinou druhého, nebo jestli je to obojí způsobeno vlivem "lepší rodiny), ale už tu samotnou ideologii.
Hmm. Mohl by křesťan psát pojednání na téma "Pohled na křesťanství z hlediska marxismu-leninismu"? Bylo by to k něčemu dobré? Snad asi ano. Pro mnohé křesťany by bylo užitečné vědět, jak na ně pohlížejí marxisté-leninisté. Ale nechci radit. Ty knihy si kvůli vám číst nezačnu :-)
"Binární kategorie muž-žena či pohlaví-gender nejsou v tomto (tj. poststrukturálním, pozn. Somniferka) kontextu chápány jako reprezentace na člověku nezávislé reality, ale jako produkt existujících diskurzů a kulturních praktik."
Proč by se měl někdo proti tomu vymezovat, když je to tak. K takovým poznatkům lze dojít i bez Butlerové a Foucaulta, jelikož se to každý den děje. Například když kolegyni říkám "ty Mrcho", tak uvádím do praxe ono (který umožní praktikovat každodenní formy svobody a resistence vůči mocensky nerovným uspořádáním). Rovnost tu musí být pojímaná (post)moderně jako hra, nikoli modernisticky jako ona ideologie.
KBS míchá dohromady pohlaví a gender. Popírat rovnost rodu je krajně naivní.
"Autorce zmiňované knihy a všem zastáncům rovnosti bych naordinoval, aby byla nucena alespoň rok nosit rovné boty, levá i pravá stejné a tudíž zaměnitelné. Konec konců to, že levá bota se liší od pravé je jen kulturní vzorec."
Výborným audiovizuálním komentáířem ke gendru je Trierův Antikrist. Vystupuje tam Muž a Žena, ale v průběhu děje jsou jejich rody (nikoli pohlaví) několikrát přehozeny a zpochybněny. Je tam scéna kdy si muž všimne fotek, které pořídila jeho žena, na kterých má jejich malé dítě opačně nazuté botičky.
opačně nazuté botičky.
Ano, dobrý tréning na nošení dvou identických bot je nosit normální boty opačně nazuté.
Něco jako rabínské "kup si koně / prodej koně".
Ještě jsem si vzpomněl na jeden vtip o rovnosti a zaměnitelnosti, ale ten se bohužel nedá aplikovat na autorku, protože se týká pánů.
Přijde vynálezce do úřadu pro patenty a vynálezy a chce si patentovat stroj, do kterého strčíte xicht a on vás automaticky oholí.
Úředníci se diví: Ale jak je to udělané? Vždyť každý má přece obličej trochu jiný.
Vynálezce: To jo, ale jenom napoprvé.
Nevidím nic nemorálního v intelektuálním cvičení, kdy se něco nahlíží na základě východisek, která (z jakýchkoli důvodů) nezastávám nebo zastávat nemohu.
Nemorální to může být jako bohapustá ztráta času :) nebo kdyby šlo o východiska nebezpečná a vážně hrozilo, že někdo, pro koho jsou moje názory směrodatné, upadne v omyl, že ta východiska sdílím.
Odevzdat text, u kterého by bylo uvedeno moje jméno, obsahující názory, které nezastávám, byť jde o seminární práci, mi v pořádku nepřijde.
A jsou-li ta východiska nebezpečná, nebudu čeka, až se objeví někdo, pro nějž jsou moje názory směrodatné. Prostě je nebudu sdílet ani "jako".
Jedna věc je zastávat názor, druhá věc přemýšlet na základě určitých východisek. K zastávání názoru je prostor v úvodu a závěru, v hlavním korpusu práce můžu uvažovat v liniích, které nezastávám. (Čímž nikoho nemíním k čemukoli přemlouvat.)
Nezkusila byste odhlédnout od toho, že se Vám to příčí, a pojmenovat, co Vám na takovém počínání přijde nemorální?
Možná si úplně nerozumíme. Mně se nepříčí si např. intelektuálně-cvičně vymýšlet protiargumenty. V takovém případě můžu zastat "jako" východiska, se kterými se neztotožňuju. Ale příčí se mi tak napsat seminárku. I kdyby cvičně. Proč? Protože nechci ona východiska, která považuju za (morálně) špatná, nebezpečná, … podporovat. Když tam zřetelně napíšu, že a proč si nimi nesouhlasím, situace se samozřejmě mění.
Ale ta seminárka má být recenze na knihu, se kterou nemám takový problém, prizmatem jiné knihy, s níž problém mám. Není to elaborát o genderových teoriích. Situaci ale nakonec řeší, že ty knihy k sobě moc nepasujou, takže prostě napíšu recenzi, jak nejlépe svedu bez podkladu oné druhé knihy (ačkoli ji zmínit mohu), a budu doufat, že to na zápočet stačí.
http://cdn.roumen.cz/kecy/-_One_day_-______17.07.2013.jpg
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.