Na signálech jsem zřejmě „proslula“ svou obhajobou uvažování o genderu a feminismu. Nejprve z přesvědčení (které jsem ve svém prvním článku deklarovala) potom prostě proto, že mi šlo o pravdu, o hledání přínosných myšlenek i v teorii, která v celku není s křestanstvím slučitelná. (Že jsem došla k tomuto názoru jsem nepovažovala za důležité deklarovat, ale abych vás neuváděla ve zmatek, píšu to teď.) Chápu už nechuť mnohých k pojmu gender. Přišel mi užitečný jako označení toho „sociálního“, co utváří naši identitu jako identitu muže či ženy. Problém je, že má mnohé další významy, zdaleka ne tak nevinné a neutrální, a hlavně z něj pořád vanou ideologické spojitosti.

 

Jsem teď v dost prekérní situaci. Čtu do školy knihu Variace na gender, kterou mám použít jako podklad k recenzi na knihu Gender, víra a manželství v „dlouhém“ 19. století, ale svědomí mi nedovoluje hledět na cokoli (byť třeba na jinou knihu) prizmatem té první. Hnedka se dozvíte proč:

 

V této knize vycházím z perspektivy tzv. poststrukutrálního feminismu a jeho teze, že spíše než stvrdit platnost kategorie „žena“ (a potažmo „muž“) je pro odstraňování nerovností mezi ženami a muži nutné tyto kategorie rozvolnit, dekonstruovat, a tím destabilizovat nerovnosti, které jsou na nich založeny. (s. 11)

 

Není to dokonale ďábelský plán na zničení světa?

 

Binární kategorie muž-žena či pohlaví-gender nejsou v tomto (tj. poststrukturálním, pozn. Somniferka) kontextu chápány jako reprezentace na člověku nezávislé reality, ale jako produkt existujících diskurzů a kulturních praktik. (s. 12)

 

 

 

Teď asi budu muset napsat mail, ve kterém vyučující vysvětlím, že doufám, že bude na zápočet stačit, když dodám recenzi z pohledu katolického, protože ten genderově-feministický už zaujímat nemůžu a nechci.

 

 

Všimla jsem si, že většinou, když se někdo katolicky vymezuje vůči feminismu či genderu, bere si na mušku většinou hodně hloupé projevy takového nějakého „hospodského“ feminismu, případně texty autorek neschopných reflexe. (Což není žádné intelektuální hrdinství strhat.) To se o knize Variace na gender říct nedá. Analýzy, které autorka provádí jsou poctivé a podnětné, ale z toho zacílení mrazí. Budete-li se někdo, milí čtenáři, chtít vymezovat vůči nějaké genderové teorii, zkuste tuhle, která vychází z Foucaulta a Butlerové. Myslím, že to je výzva. (Ale nedoporučuji se do toho pouštět „na vlastní pěst“. Po každém odstavci, který se podobá těm výše zmíněným, se raději obracím k Panně Marii a svým svatým patronkám, aby mi to neumořilo ducha.)

 

Zábrodská, Kateřina. Variace na gender: poststrukturalismus, diskurzivní analýza a genderová identita. Vyd. 1. Praha: Academia, 2009. 197 s.

 

P.S.: Knihu Gender, víra a manželství v „dlouhém“ 19. století můžu s klidným svědomím všem doporučit, protože je tam mnoho zajímavých informací o katolicismu 19. století. Slovo gender je v názvu té knihy nejspíš proto, že je teď v akademických kruzích in.

 

Čevelová, Zuzana. Gender, víra a manželství v "dlouhém" 19. století: možnosti interpretace katolických normativních pramenů. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2012. 243 s.

K tématu: http://www.kbs.sk/obsah/sekcia/h/dokumenty-a-vyhlasenia/p/dokumenty-konferencie-biskupov-slovenska/c/vyhlasenie-kbs-o-rodovej-rovnosti