Na seminář jsme měli číst analýzu, kterak učebnice ZŠ naplňují požadavky interkulturní výchovy. Výsledek je takový, že téměř žádná základoškolská učebnice nesplňuje požadavky, Bohu díky! Ale asi musím dodat i „zatím“. Od článku jsem se proklikala dále, zjistila jsem, že se nachází na webu varianty.cz, což je vzdělávací program společnosti Člověk v tísni. Podívejme, co takový program nabízí.
http://www.varianty.cz/download/doc/books/18.pdf
http://www.varianty.cz/download/pdf/texts_16.pdf
Nejprve jsou představeny konkrétní cíle IKV. Tučně zvýrazňuji to, co považuji za problematické vzhledem k následující definici sociokulturní skupiny.
Naučit žáka reflektovat vlastní sociokulturní zázemí.
Naučit žáka reflektovat zázemí příslušníků ostatních sociokulturních skupin a uznávat je.
(Tady úplně nerozumím, co se po žákovi vlastně chce. Když se něco naučím reflektovat, což je v pořádku a užitečné, tak se pak přece sama na základě té reflexe musím rozhodnout, jestli to uznám.)
Naučit žáka komunikovat s příslušníky odlišných sociokulturních skupin.
Naučit žáka spolupracovat s příslušníky odlišných sociokulturních skupin.
Naučit žáka vnímat odlišnost jako příležitost k obohacení, nikoli zdroj konfliktu.
Sociokulturní skupina (SKS) – skupina definovaná na základě její etnické, národnostní, náboženské, socioekonomické, nebo kulturní příslušnosti či sexuální orientace jejích členů.
Pokud člověk věří v humanismus, neuvažuje o ničem nad sebou a jeho pohled se ani na chvilku tázavě neobrací vzhůru (leda když protáčí panenky nad tím, jak jsou někteří zpátečníci něcofobní), pak je to všechno pochopitelné a lákavě hezké, ale jakmile lidský život protne ještě jeden směr než bezbřehá šíře světa, pak nemůže automaticky přijmout, že i v případě náboženství a sexuality platí požadavek, že má „vnímat odlišnost jako příležitost k obohacení“.
Mimochodem, odlišnost přece nemusíme vnímat ani jako příležitost k obohacení, ani jako zdroj konfliktu. Může nám například být vcelku ukradená, nemusíme ji považovat za hodnotu a zároveň jakkoli odlišného jedince nez/a/bijem jen proto, že je odlišný.
Proti kulturní pluralitě nic nemám, týká-li se kultury v úzkém slova smyslu (třeba umění, jazyk,...), proti tomu, že máme reflektovat (a ideálně pomáhat řešit) socioekonomické problémy bližních taky nic, to je samozřejmost, ale mám hodně proti tomu, když se tohle všechno a mnohem víc hází do pytle s nálepkou „menšiny“, případně tedy „jiné sociokulturní skupiny“ a přikládají se univerzální instrukce, jak s tímto pytlem nakládat. Podívejte, jaký absurdní výběr pak může vzniknout:
Velice zřídka se vyskytují či zcela chybí interkulturní prvky o dalších sociokulturních skupinách, např.: o dalších národnostních skupinách, náboženských skupinách a sektách, o alternativních skupinách, extremistických skupinách, skupině handicapovaných, drogově závislých, nemocných AIDS, bezdomovců, starých lidí atd.
Staří lidé a handicapovaní se tak dostali do jednoho pytle s narkomany a sektáři. O.o Co se ještě vejde do toho atd.? Zločinecké organizace? To jsou jistě také sociokulturní skupiny.
Kritéria, která mají splňovat učebnice podle odborníků z Člověka v tísni:
2. Prezentuje svět z mnoha úhlů pohledu; nezaměřuje odlišné kultury optikou vlastního společenství a nehodnotí je pouze ve vztahu k vlastnímu, preferovanému systému institucí, tradic, pojmů a hodnot;
(A jak tedy? Jak se svlíknu ze své vlastní kultury? A proč bych to měla dělat?)
3. Prezentuje rozmanité sociokulturní vzorce jako rovnocenné a nepodporuje soutěž mezi nimi; vyzdvihuje odlišnost jako hodnotu o sobě, vysvětluje specifika různých kultur, životních stylů, světových názorů a důsledně zamezuje, aby tato specifika byla jedno druhému nadřazována;
4. Oceňuje sociokulturní diverzitu jako přínosnou a užitečnou; zobrazuje rozdíly jako příležitost k vzájemnému obohacení, interkulturní dialog prezentuje jako zdroj informací užitečných pro budování vlastní identity a jako východisko oboustranně prospěšná kooperace;
Dosaďte si tam teď za příslušníka menšinové sociokulturní skupiny třeba toho narkomana a představte si takovou učebnici. A hlavně mu chudákovi nezraňujte city tím, že byste tvrdili, že brát drogy je špatné. Fuj, takové prosazování nefetující majority. Sehnat vzorek do čítanky by nemusel být problém, i když nevím, jestli bych chtěla žáky základních škol vychovávat uryvkem, jak si Sherlock Holmes z nudy šlehá sedmiprocentní roztok kokainu.
V souvislosti s výše zmíněným mě ještě pobavila metodika vyučování:
Vzdělávací proces, který má ambici prosazovat hodnoty tolerance, respektu a solidarity, se mine účinkem, pokud bude prosazován autoritativními metodami. Interkulturní výchova se neobejde bez rozvíjení a principiálního dodržování strategií zdvořilosti, efektivní komunikace, smysluplné diskuse, konstruktivní spolupráce a kritického myšlení.
Přičemž se v textu objevuje poměrně autoritativní (jediným argumentem nepodložené) tvrzení, že odlišnost je hodnota sama o sobě, a to, předpokládám, pozitivní, když má být vyzdvihována. Kritické myšlení mě zrazuje od toho, abych tohle tvrzení přijala. A vlastně i celé pojetí na něm založené.
Jestli začnou vycházet takové učebnice, napíšu na truc vlastní, budu z ní učit své děti a budu tam dávat multi-inter-kulti úryvky typu:
… Církev je stejně jen jedna a může tedy zase udělat, co udělala dvakrát: přežít vzdělanost, ztotožnit se dějinně s Indií nebo Čínou.
Tuto pravdu si konečně uvědomí každý snadno. Každá jiná nauka je omezena tak, že na určité otázky nedává odpovědi: a také, že její vyznávání je v určitém prostředí nemožné. Nemůžete si představit mohamedánského Prusa nebo husitského Japonce: nemůžete si představit kalvínskou mystiku nebo buddhistickou sociologii. Není však národa, který byste si nemohli představit v Církvi, není otázky, kterou by nemohla zodpovědět; není námět, který by neuměla v sebe pojmout.
(Karel VI. Schwarzenberg: O rozpětí svaté Církve, In: Torzo díla, Torst 2007)
a ilustrovat ji budu takovými obrázky:
Komentáře
"napíšu na truc vlastní"
A nebylo by lepší nečekat a napsat ji hned?
Nechce se mi trapně vymlouvat, že nemám čas, ale musí to tak být: snažím se dokončit svoje vzdělání, než začnu vzdělávat jiné, byť to bude třeba potomstvo a ne žactvo. Takže priorita je diplomka... :)
Dobře opravuji: A nebylo by lepší nečekat až začnou vycházet, ale napsat ji hned - jakmile bude hotová diplomka? :-)
Můžu bokem sbírat materiál. :) Ale obávám se, že doložku MŠMT nedostane...
No, já se moc nedivím, že tohle prosazuje Člověk v tísni. Ale divím se, že tohle prosazuje i ŘKC.
Tam jsem se s tím již setkal a mentálně jsem se s tím tehdy utkal.
Myšlenkový základ tomuhle celému dává "doktrína o rovnosti kultur".
Doproučuji vygooglit si, co to je doktrína.
Vlastními slovy to je jedno (či více) tvrzení, jehož pravdivost se nezkoumá a prostě se mu věří. Doktrínu vyhlašuje nějaká autorita, která je schopna sankcionovatr její porušován (zpochybňování)..
A jak je z logiky a kritického myšlení dobře známo, pokud připustíme jednu jedinou blbost (nepravdu jako pravdivou), můžeme pak už dokázat cokoliv.
Jinak to somniferka shrnula zcela výstižně.
Učebnici psát nemusí, nikdo by jí totiž nevydal.
Jinak kritické myšlení se velmi liší od hry na kytaru. Když jedna struna praskne, tak ne, že to nevadí. Vadí to poměrně dost.
Tahle konkrétní prasklá struna je, že každá teorie musí přežít aplikaci hlásaného na sebe samu.
JiKu: "doktrína o rovnosti kultur" - taky ale právě záleží, co tou kulturou míníme. Člověk v tísni zřejmě i sexuální orientaci. Mně právě přijde bizarní na základně nějakých prvků, které se snad dají označit jako odlišné, vyčleňovat naprosto nesourodé "menšiny". Narkomany, důchodce, nemocné... Pak bychom mohli mít i boj za identitu a rovnost zrzavých, brýlatých, tlustých (to už možná je). Ale takovou odlišnost je možné nalepit na téměř všechno. Každopádně odlišnost vždycky musí být OD něčeho. Je-li odlišnost pozitvní hodnotou, pak to, od čeho se liší je automaticky negativní...
Učebnice by samozřejmě musela být pokoutný samizdat...
No, to je něco podobného, jako vztahovat Darwinovu vývojovou teorii na neživou přírodu.
Ne, ale je fakt neuvěřitelné, jednak jak byla indoktrinace idejemi humanismu úspěšná a druhak jak tyto aplikované ideje dokázaly zcela rozvrátit veškeré sebezáchovné mechanismy dříve veleúspěšné civilizace.
Přece není možné, aby modlitbám a úsilí satanistů resp. humanistů Pán Bůh žehnal a na nás se vyprdl. Je jasné, že má nějaký skvélý plán, ale obávám se, že jde o prosté ponechání humanistické společnosti napospas, tedy v praxi o její postupné vyhnívání ,marginalizaci a nahrazení něčím méně sebevražedným. V tomto směru je KHS avantgardou - ještě v 70 létech společensky něco znamenala, dnes je zcela bez vlivu a bez významu; stala se v nejlepším případě sbírkou celebrit. Myslím. že se dočkáme Halíkovy nadace na záchranu mrožů. A třeba si Buonasera adoptuje několik opuštěných černoušků.
"tyto aplikované ideje dokázaly zcela rozvrátit veškeré sebezáchovné mechanismy dříve veleúspěšné civilizace" - to myslím souvisí s tím, co jsem psala výše: "Je-li odlišnost pozitvní hodnotou, pak to, od čeho se liší je automaticky negativní..." A tím, od čeho se odlišní liší, jsou ti průměrní heterosexuální Evropani, kteří se vlastně mají stydět za to, že vůbec jsou.
Dokonce v tom výzkumu je "ne-odlišný" pěkně nadefinován: Naprostá většina učebnic reprezentuje monokulturní pohled na svět, tzn. popisují život z pohledu příslušníka majoritní společnosti (sociálně zabezpečeného křesťana nebo ateisty české národnosti, heterosexuála). Učebnice jen zřídka nabízejí informace o různých světech a prostředích.
Odlišnost sama o sobě, ač je tak explicitně (a lživě) deklarováno, není pozitivní hodnotou. Pouze pokroková odlišnost je pozitivní.
Vezměte si třeba takové FSSPX. Je to minorita jak bič, odlišují se, ale našel by se snad nějakáý blázen (kromě JiKu), který z tohoto titulu bude vyhlašovat jejich pozitivní hodnotu?
@somniferka: Ve výčtu vám chybí "pokoncilního".
No já se docela divím, co tam vůbec dělá ten křesťan. V učebnici? :-O (Ale asi to je tím, že v učebnicích bývají tematizovány Velikonoce a Vánoce.)
Tyhle nuance asi běžný "odborník" z Člověka v tísni neřeší.
No, každopádně je tam ten křesťan zmíněn jako odstrašující případ . Takže to se smí.
Jo, taky mě to napadlo, že kdyby to nemělo ten negativní rys, tak by tam toho křesťana nezmínili.
Odlišnost sama o sobě, ač je tak explicitně (a lživě) deklarováno, není pozitivní hodnotou. Pouze pokroková odlišnost je pozitivní.
Vezměte si třeba takové FSSPX. Je to minorita jak bič, odlišují se, ale našel by se snad nějakáý blázen (kromě JiKu), který z tohoto titulu bude vyhlašovat jejich pozitivní hodnotu?
— Možná by mohl JiKu z prvního odstavce JiKua z druhého odstavce nakopnout do holeně, ne?
Občas si pro duševní osvěžení dopřeju přepych být myšlenkově nekonsistentní :-)
teda v optice toho co psala Lenka včera v 19.24 je tvůj komentář JiKu docela legrační...:-)
Víte, ono to s tomu hodnotou odlišnosti není tak černobílé.
Hodnoty máme dvojí - vlastní a instrumentální.
A odlišnost bezesporu velkou instrumentální hodnotu má. Problém je, pokud začneme její hodnotu považovat za vlastní.
Jaksi jsem se na to pokoušel upozornit tím, že jsem vyrobil ten paradox, kdy jsem tato "dvě hodnoty" zamíchal.
Ale stále ještě chovám naději, že Somniferka to pochopila.
Mno, já to s tím FSSPX pochopila jako vtip.
Já jako přiznanou nekonzistentnost v uvažování, jako sentiment. Proto ta nabídka katharse.
:-)
Katharse jako odhození sentimentu pomocí kopnutí do holeně :-)
Skvělá charakteristika iddqd!
:-) ani Vám neprozradím, jaký komentář jsem měla na jazyku. Radši jsem ho honem spolkla
Když tak přemýšlím nad tou glorifikací odlišnosti z hlediska qui bono. Čí je to strategie, pro koho může být výhodné taková ideologie?
Ideologie limitované chvály odlišnosti, limitované tím, že některé odlišnosti jsou z ní vyloučeny, naopak jsou zařazeny mezi nebezpečné strašáky?
Řekněme, že společnost se skládá z majority a řady minorit. A ty minority lze rozdělit na dvě skupiny - na ty, které aspirují na to stát se majoritou, a na ty, kteří na tuto pozici neaspirují.
Jaká musí být strategie minority, která aspiruje na majoritu?
a) rozleptat ideologii majority
b) zničit konkurenci, tedy ty ostatní minority, které také aspirují na majoritu (misijní úsilí).
Čím lépe dosáhnout obou cílů, než bezbřehou glorifikací odlišnosti minorit, které na majoritu neaspirují?
Katharse jako odhození sentimentu pomocí kopnutí do holeně :-)
Aby bylo jasno, to není odsudek. Jen charakteristika modu operandi. Je to jedna z legitimních a funkčních cest, jak ke katharsi dojít :-)
JiKu: Vůbec si nejsem jistá, jestli jsou tohle důsledky strategie nějaké minority, která aspiruje na majoritu, byť by se taková jistě našla. Mně tohle pojetí přijde jako důsledek jiných pojetí, která se uchytila v majoritě a, jak už to charakterizoval iddqd, jsou vlastně dost sebevražedná.
A minorita aspirující na majoritu se pak poveze...
V majoritě se žádná pojetí neuchycují sama od sebe.
A třeba by se s interkulti výchovou mohlo začít pěkně od dvou let už: zpravy.aktualne.cz/ekonomika/zkratte-rodicovskou-poslete-matky-do-prace-radi-cesku-oecd/r~eb9efa8cb02b11e384150025900fea04/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_campaign=A&utm_term=position-1
Koupíme Vaše dítě; zaplatíme částí peněz, které nám vyděláte.
To neříkej ani z legrace,za to je dost velká pálka.
Ach jo.
Za co pálka? Šíření poplašné zprávy? Pohrdání soudem? Velezrada? Maření výkonu státního dozoru nad myšlením?
Vrať se do hrobu.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.