Zvláštní pocit třídit sezónní oblečení po dítěti... Zatímco je docela možné, že já svoje svetry obléknu ještě příští zimu, moje dcera bude potřebovat všechno nové (=tím myslím klidně po někom, ale něco, co doma ještě nemáme). Občas narazím na nějaký svetřík, který nosila v půl roce, občas na body, které nikdy neměla na sobě a už ho nikdy neoblékne, protože už teď má o dvě velikosti víc, a říkám si: tohle bude muset nosit nějaké jiné miminko, ať už moje, nebo něčí, které tu s námi ještě není. ONA tu loni touhle dobou taky ještě nebyla, ale já už "rozehřívala" v porodnici kontrakce horkou vodou.
Nechce se mi opakovat banální tvrzení o letícím času. Spíš na sebe nechávám působit myšlenku, že její duše, její jedinečnost nebyla (celých 25 let mého života). A teď je. A že věřím, že bude věčně. A tu zvláštní představu, že děti, které budou nosit oblečení po ní, zatím ještě neexistujou. A, dá-li Pán Bůh, budou. Věčně.
Připomnělo:
1. Uvažuj o tom, že tomu není tak dávno, co jsi vůbec nebyla na světě; místo tvé bytosti byla pouhá nicota. Duše moje, kde jsme tenkrát byli? Svět trval už tak dlouho, a po nás nebylo ani památky.
2. Bůh ti dal vzejít z této nicoty a učinil z tebe to, co jsi, a to i když tě nepotřeboval, z pouhé své dobroty.
3. Uvažuj o bytí, jež ti Bůh dal: je to nejpřednější bytí ve viditelném světě, schopné věčně žít a dokonale se spojit s jeho věčnou vznešeností.
František Saleský: Rozjímání I, O stvoření, Úvod do zbožného života
Vida, maminkám k rozjímání stačí vyklízet dětskou skříň.
Komentáře
Ad bod 2 (FS):
Pokud si představím Boha poněkud antropomorficky (podle sebe), avšak ne zcela švihle (já stvořen k Jeho obrazu), tak to není úplná disjunkce, i když se tak trochu tváří.
Já si pořizuji jsoucna i z jiných důvodů, než je bych je byl potřeboval či z pouhé své dobroty.
Já to chápu tak, že Boží tvořivost je v nějakém vztahu s jeho dobrotou.
Tak tohle teda, to se mi opravdu líbí.
Mystika uprostřed běžného života mámy malého človíčka. Nádhera Lenko!
Chápat " Bůh ti dal vzejít z této nicoty z pouhé své dobroty." jako "Boží tvořivost je v nějakém vztahu s jeho dobrotou." je opravdu velkorysé :-)
Já už jsem si říkal, když jsem četl ty body, počkat, počkat, ona takhle přemýšlí?! A on to František Saleský :-)
U Boha tvořivost a dobrota je jedno a to samé.
Dívaja sa na toho našeho Kulihráška, taky nechápu, kde se tu najednou vzal...
František tuto knížku psal pro paní Filoteu před stovkami let. Je úžasný jak nadčasová je!
Je nebezpečné psát duchovní rady do knih nebo na internet. Protože duchovní rady mají být individuální.
Skurpulantům se má říkat o Božím milosrdenství, laxistům o posledním soudu. Pokud to napíšete veřejně, budou si skurpulanti libovat v čtení o posledním soudu a laxisté se budou rochnit v textech o Božím milosrdenství.
Asi je dobry, aby vsichni cetli vsechny rady, i kdyz takovy osobni tip od sv. Frantiska Saleskeho by byl fajn. ;) Ale ja ted nestiham a stihat budu mozna tak v duchodu. (Haha, taky asi ne, ale muzu si to myslet.;) :D Saleskeho mam po ruce a obcas ho nekde otevru a prectu si kapitolu a tohle rozjimani jsem cetla uplne prvni a ted se mi to pri tom uklizeni spojilo.
Asi je dobry, aby vsichni cetli vsechny rady, -> Asi by bylo dobry, aby vsichni cetli vsechny rady,
Bylo by, ale není.
,??
Připomíná mi to, jak jsem narazila na větu "než jsem tě utvořil v lůně tvé matky, znal jsem tě" (to není citace, nechce se mi to hledat, ale nějak tak to bylo) a mě to vedlo k myšlence, že dávno před tím, než jsem byla počata já nebo můj manžel, Hospodin počítal s tím, že budeme jeden pro druhého. Pro nás, kteří jsme omezení nepředstavitelností, že čas je jen pouhá fyzikální veličina to zní dost divně, ale proč by to tak nemohlo být? Žádná nicota, naopak dokonalé načasování toho, kdy moje nehmotná duše stane v lidském těle...
Sanitan: tu nicotu chapu jako neexistenci, i kdyz byt v Bozim planu je takova uz skoro existence :)
somniferka: To aby si člověk pomalu namaloval :-)
Signály mně udělaly radost, článek je ve výběru blogů
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.